Potkal jsem anděla 3. - povídka na pokračování

Z peřiny vykukovala hlava. Vlasy rozcuchané a barva? Snad černá, vůbec se neleskly. Oči byly zapadlé, vlhké a červené od slaných slz, které hodiny kapaly ze smutných očí.

DialýzaVáclav Hejna

Milan se na ně díval a pak se nesměle zeptal: "Co se vám stalo?" 

Žena ležela stále stejně a bez hnutí: "Snědla jsem prášky".

Posadil se a deku přehodil přes okraj postele, ale opatrně, aby si nevytrhl hadičku :"A proč?", zeptal se.

"Nemám kde bydlet, dítě mi vzali do ústavu, nemám peníze a manžel mi zabral byt", odpověděla a znovu se rozbrečela. Nebyl to vlastně pláč, ale vlastně jen fňukání z posledních sil.

Pokrčil rameny a otočil se. Díval se na krabičku s displejem, blikala na ní číslice, a do ní do malé nádobky pomalu kapala tekutina, která hadičkou tekla do jeho žil a měla mu prý pomoci. Napil se.

Sestra zatahovala závěs mezi Milanem a paní, se kterou si před chvílí povídal. Bylo slyšet jen hlasy, ale ty potom utichly.

Četl v jednom časopise, který si půjčil, ale nebylo v něm nic zajímavého. Vlastně v tuhle chvíli a na tomto místě ho nebavilo nic. Bílé stěny a strop. Stále ten samý monotonní zvuk. Nějaký přístroj.

Po několika málo hodinách roznášely sestřičky večeři.

Podíval se na jednu z nich a zeptal se: "Co je s tou paní tady vedle?"

"Ta paní umřela", odpověděla a odnesla talíř na vozík.

Na chvíli se zarazil a pak si pro sebe řekl, že neměla polykat prášky. Jeho srdce bylo přístupno pouze jeho problémům, okolní svět ho vůbec nezajímal. Od jisté doby byl velmi sobecký a myslel jen na sebe. Ve firmách, kde pracoval jako obchodní zástupce a dealer, se naučil myslet jen a jen na sebe. Peníze, které bude mít. Čím více lidem zblbne hlavu, tím lépe pro firmu, hlavně pro firmu. Jednotlivec nikdy neměl žádnou valnou cenu. Jak říkal jeho bývalý šéf: "Jednotlivec padne, firma nikdy. Dostal jen to, co na něj zbylo, aby se neřeklo. Ale i tak byly zisky tučné.

Vydělával sice hodně peněz, ale to nestačilo uspokojit potřeby rodiny. Pak se začal chovat jako bohatý a úspěšný muž. Začal utrácet více, než kolik vydělával. V tomhle se trochu začal podobat otci, i když se bránil tomu, že převzal něco z jeho povahy.

Humor, ochota pomáhat druhým, láska, pochopení a vše ztratilo smysl, když začal myslet na peníze, a jak co nejlépe uživit rodinu. Teda spíše hlavně nejdříve sebe. Už ani jako sobec na rodinu nemyslel. Když se oženil vnímal své okolí, ale vzal si z něj jen to horší. Začal se řídit pravidlem, které se stále hlásalo: "Kdo nekrade, okrádá vlastní rodinu". Milan sice doslovně nekradl, ale okrádal zákazníky ve jménu firmy, kterou zastupoval. Prodával neprodejné zboží za velmi vysokou cenu a sázel hlavně na důvěřivost lidí. Co nebylo zakázáno bylo dovoleno.

Láska zemřela a srdce zkamenělo. Pohádka skončila. Už se neusmíval, jen počítal a přepočítával. Co za sny, co za život a co za lásku?