Nejen o svobodě tisku

  Při hledání tématu k dnešnímu mému příspěvku jsem se díky Facebooku dostal ke svobodě tisku ve světě. Komentář vyšel na webu Hlas Ruska. Autor článku Jiří Just. Není to tak dlouho, kdy jsem se na tomto blogu zajímal o novinářský kodex, jeho základní otázky.

  V knize Žurnalistika, kterou autorka Lynette Sheridan Burns, jež pracovala v několika australských novinách, napsala: "tato kniha je určena novinářům, kteří se chtějí zlepšit ve své práci...." V jedné kapitole jsem se dočetl, že novinářský kodex už dnes nikdo nebere vážně. Což mě zarazilo. Na druhé straně je pravda, že kdo by kupoval nudné, podle kodexu psané noviny. Těžko říci.

  Posuzování svobody tisku s tím, co si přeje náš nadřízený je stejně hloupé, jako prý prodávat u McDonalda a zákazníkům tvrdit, že to není zdravé. Naštěstí máme u nás v Česku možnost se svobodně vyjadřovat třeba na tomto blogu. Odpověď je jednoduchá, jistě, nikdo nám za to nedá ani korunu honoráře. Jak jsem si již na začátku své registrace mohl přečíst, že se sice tak stát může, ale je to nepravděpodobné. Idnes má svých placených, šéfredaktora poslouchajících dost.

  Jeden velký primát Česká republika má. Je na 16. místě na světě v právě uvedené svobodě tisku. Před deseti lety jsme byli na úrovni Švýcarska a předehnali tak státy jako Rakousko či Velkou Británii. Není to ovšem v již někde uvedeném tvrzení, že novináři mají nízké sebevědomí. A nejen novináři. Jak se může projevovat? Strachem vyjádřit vlastní myšlenku. Například stále omílané to samé téma, aniž bych využil možnosti internetu k nastolení tématu zcela odlišného. A nemáme v ruce žádný redakční plán. Ten prý také podle tvrzení Hlasu Ruska omezuje redaktorovo rozhodování. Je omezení svobody tisku placená práce s tím, že náš nadřízený je majitel novin? Máme právo si založit vlastní a stát se šéfredaktorem a psát zcela svobodně naše názory.

  Co je asi největším omezováním svobody tisku? Čtenáři. Titulek se slovy Zeman, Kalousek, Klaus by byl jistě mnohonásobně čtivější, protože to tak prostě je. Je mé svobodné rozhodnutí, zda budu psát o novinářském kodexu, který má méně zájemců o názory na prezidenta, což je dnes stále v módě. 

  Názor na svobodu tisku je naprosto shodný s názorem na korupci. Udělejme průzkum, co si myslíme o svobodě tisku v Česku. Možná se budeme divit a výsledek bude na úrovni Běloruska. Kdo ví.