Nelegitimní a neplatná vláda

  Exilové noviny- "Svobodné informace z domova i ze světa, pro každého, kdo se cítí být uprchlíkem ve vlastní zemi," dočetl jsem se z titulku tohoto internetového snad svobodného webu. Cítit se uprchlíkem ve svobodné a demokratické zemi se mi zdá poněkud přehnané. Je to někde lepší? Je něco lepšího než demokracie? Že by vláda inteligentního politika, politiků aneb Severní Korea v praxi? Tam jsou inteligenti všichni politici (musí).

  Prý všechny zákony, ústava a vše, co vláda schválila a schvaluje je nelegitimní. 

  Vypůjčím si několik slov z Wikipedie, co znamená právní stát:

Filozofie právního státu- V původním pojetí je pojem právního státu úzce spjat s pozitivismem, zvláště právním. Podle názorů, které jsou v západní cilivilizaci významně zastoupeny od dob osvícenství, je právní stát protikladem absolutismu, diktatury a totality, protože zamezuje zvůli vládnoucích, zneužití jejich moci proti občanům a jejich svobodě.

  Podle jiných názorů podřízení státu právnímu řádu samo o sobě postrádá smysl. Stát je v něm podřízen sám sobě, protože pozitivní právo je aktem vůle státu. Absolutizace pozitivního práva je naopak příznakem totalitního pojetí státu. Rozhodujícím principem právního státu tedy musí být důsledná dělba moci do nezávislých složek (zákonodárná, výkonná a soudní moc), které se vzájemně kontrolují.

  Pro rozšíření moderního, pozitivistického práva o prvky pojetí předmoderního (přirozené právo, odvolávající se na obecně platné hodnoty, často v kontextu nábožensky zformulované a tradované etiky) i postmoderního (relativizace role státu, reflektující různost zájmů, hodnot i názorů a nebezpečnost centralizace moci), se používá termín odluka státu od společnosti (po vzoru odluky státu od církve). Kontrolu státu zajišťují nejen jeho vlastní orgány, ale i jednotliví občané i neobčané a jejich sdružení, spolky, nezávislá sdělovací a komunikační média a mezinárodní orgány a sdružení (občanská společnost, otevřená společnost).

  Základní omezení právního státu-  Právní stát nutno chápat jen jako nedosažitelný teoretický ideál, jemuž se konkrétní společenská realita více nebo méně přibližuje. Občas se objevuje představa, že právní stát „buď je, nebo není“, ale ta neodráží složitou skutečnost a rozdílnost kvality právního státu.

  Princip právního státu vychází z pozitivistické představy, že text zákona může jednoznačně a dostatečně vyjádřit nějakou skutečnost. Ve skutečnosti mnoho zákonů klíčovými termíny odkazuje na společenské předporozumění, které nemusí být přijímané obecně (např. dobré mravy, společenská nebezpečnost, veřejný pořádek atd.), nebo svěřuje faktické vymezení práv například úřadům nebo soudům.

  Západní soudní systém, obzvláště kontinentální, vychází z jinak překonané pozitivistické představy, že cokoliv lze spolehlivě dokázat. V praxi tak dochází jak k justičním omylům (kdy vysoká pravděpodobnost je pokládána za jistotu), tak k nedostatečné ochraně před zločinci, jimž nelze vinu stoprocentně prokázat (presumpce neviny je nadřazena požadavku ochrany obětí).

  Komercionalizace právnických služeb a mnohdy i soudní poplatky způsobují, že nevítězí pravda, ale ten, kdo má možnost do soudních sporů více investovat. Aplikace práva je náchylná ke korupci, klientelismu a podobným deformacím.

  Stát je sice teoreticky pozitivnímu právu podřízen, ale fakticky nemůže být rovným účastníkem právních vztahů a sporů a jsou velmi omezené možnosti vymáhacích sankcí. Vytvořením nadnárodní autority se problém jen přesune o stupeň výš, ale neodstraní.

  A vlastní dodatek: 

  To je několik teoretických poznatků z internetové encyklopedie. V demokratické společnosti má každý občan právo vyjádřit své názory a to v mezích daných zákonů, omezení práva a ústavy jako takové. Tudíž občan jako takový nemá právo na změnu ústavy, jak tvrdí exilové noviny, pokud není zákonem stanoveno jinak. 

  Právo na demonstrace je jedna věc, právo svrhnout vládu je věc druhá. Opět bez legitimní podstaty dané zákonem. Hrají si snad občané vyvolávající různé populistické (opět) reakce, snad na jakousi nespravedlnost, kterou oni odstraní? Volá občan po návratu totality a rozhodování státu? Ví vůbec občan, co vlastně chce? Už jednou jsem tu psal o nevzdělanosti, populismu a nedostatku vzdělání.

  Osobně se bojím jednoho. Rozpadu toho nejlepšího co zatím bylo vymyšleno.... demokracie. Pokud jí chceme využívat k opětovnému nástupu jiného režimu, pak mi není dobře po duši.

  Jen bych měl otázku. Jak si kdo představuje přímou demokracii. Nebude to opět hledání snad spravedlivého "vůdce," protože lidé si sami vládnout neumí.