Nanopovídka první- Zápas chlapa s bábovkou

  Jsem netrpělivý spisovatel (protože když se ráno probudím nemyslím na nic jiného, než na psaní. Kromě snídaně), který román píše déle než deset let. Na mikropovídky nemám čas. Tak snad na ty nanopovídky....

  Tak zase nemůžu usnout. Pokecal jsem s facebookem. Prý by měl mít chlap všechno velké, či rovnou obrovské. Myšlení, svaly, ego, ramena, mozek a ehmmm. Velké plány, velké auto (prý aby zakryl, že jeho obrovské ehmmm je menší než by chlap měl prý mít). 

  Ale po dlouhém přemýšlení o tom chlapském jsem nakonec usnul. Zdál se mi podivný sen. O bábovce (nechlapovi) a chlapovi (obrovském chlapovi).

  Bábovka ležel mrtvý pod schodami a chlap se žvejkou v hubě chladnokrevně, ale upřímně a pravdivě přiznává svůj čin. A tvrdým chladnokrevným pohledem provrtává oči policisty.....

-----

   Pokud se vám nezdá, že je to povídka, tak uznejte, je to jen nano....