Nemám peníze na léky

Jakým způsobem jsem se dostal do toho průšvihu je asi zřejmé. O tom zde ale psát nechci. Protože si nyní nevím rady a ještě mám střechu nad hlavou a zaplacené připojení k internetu na pět týdnů.. Mohu napsat tento článek.

Čím více krve, tím více zájmu. Marketing terorismu

Terorismus, války, násilí. Znásilňování dětí a žen. Jednou jsem takto zkoušel spočítat litry krve při jednom zpravodajství na TV Nova. Kauzy nepočítám. Dale Carnegie popsal jednu takovou příhodu ve své knize "Jak získávat přátele a působit na lidi." První kapitola Dvoukvérový Crowley.

Minimální mzda? Kde?

Dlouho jsem nic nenapsal, ale toto mě vyvedlo z míry naprosto. Jsem invalidní důchodce a pracuji za minimální mzdu. Což je celkem v pořádku. Pokud by byla dodržována. O zaručené mzdě nemluvě.

Levicové strašidlo

Už dlouho jsem zde nic nenapsal, celé čtyři měsíce. Asi nebylo o čem a nebo prostě nebyla chuť. Ranní probuzení ale bylo tak hlučné. Rodiče vezli dětičky do školky a do školy. Jsme jen sotva dvoutisícová obec.

Kdo volí levici je blázen

Velmi dlouho jsem uvažoval nad touto odpovědí na vlastní otázku, "kdo se o mě postará." Podvědomí vždy dávalo jasný impuls mému vědomí, "ty sám." Pravice je horší zlo, ale podporuje svobodu myšlení. Na rozdíl od levice, která dává iluzi....

Chvála kapitalismu

Tak jsem si včera užíval menší debatu na téma kapitalismus. Vzpomínkové dýchánky, jak bylo kdysi dobře, pivo za dvě koruny. Práce byla jistá. Otočil jsem se ke své práci v chráněné dílně a myslel na to, jak si konečně ušetřím na kýžený blahobyt. Jak by vypadala má cesta ke kariéře v dobách za Husáka?

Objektivně o Miroslavu Kalouskovi (aneb subjektivní názor jiných)

Tak to zřejmě chodí a příznivci levice a nového prezidenta zahltili mou emailovou schránku texty lichotivých a pochvalných dopisů, "ty xichte na tý fotce vipadáš jak ydiot...debyle...," jistě subjektivní názor čtenáře o objektivitě naší žurnalistiky. Pardon žurnalystyky (zřejmě příslušník polského národa). I toto je naše společnost. A tudíž se dnes na základě nepochopení objektivnosti žurnalistiky pokusím na to jít z druhé strany.

Dobře oblečený chudý není porušení pravidel

Rád bych navázal na svůj minulý článek, Bohatý levičák, to je rozmar. Chudý pravičák, to je debil. Je to několik let, kdy jsem studoval metody Dala Carnegieho. Původně jsem uvažoval jako ostatní, "nejsem v USA, společnost je jiná, Češi jsou jiní," nyní po letech si nejsem jistý, zda jsem měl správné názory.

Na co to nízké sebevědomí? Je pýcha špatná?

Občas se mi stává, že nevím o čem psát, zarazím se uprostřed kritizovaných kroků vlády. Začnu kritizovat Kalouska, protože je to v módě, spolu s touto vládou. Jenže nakonec zjistím, že nemám argumenty a tak prostě blogerský příspěvek nevydám. A jako vždy se nějaké to téma objeví, třeba až kolem 19 hodiny večer.

Levicová pravice a ještě levicovější levice

Přečetl jsem si dnes ráno článek pana Tomáše Haase na blogu.aktualne.cz. o krizi politické scény a společnosti, jako celku. Musel jsem poněkud upravit své tvrzení, zda jde o politickou negramotnost občanů (oblíbené slovo, ovčanů) nebo politická negramotnost politiků. Kam se přiklonit, abych zaujal stejně, jako autor, který porovnává německý nacismus s Evropskou únií. Je to k pousmání či pláči?

Miloš Zeman je vlastně učitelem cílevědomosti

Cílevědomost, ctižádostivost, cestu k úspěchu považuje mnoho lidí za vlastnosti, které člověka mohou dostat z průměrnosti. Průměrnost se vyznačuje tvrzením, nevybočovat z řady. Věty typu, "hraješ si na lepšího, jsi arogantní a míříš vysoko," to jsou pro mnohé zcela nepřípustné vlastnosti, které nepřeneseme přes srdce. Čí je to problém?

Jaká je vlastně kvalitní žurnalistika? Placený obsah

Přečetl jsem si před několika dny rozhovor na webu Lupa.cz. Rozhovor s majitelem částečně placeného serveru, Miroslavem Motejlkem, který kromě jiného uvedl důvod, proč je naše žurnalistika taková.

Za Zemana bude líp. Prý, ale beze mě

Netušil jsem, co napsat dnes k událostem okolo mě. Povedlo se mi dostat na Facebooku na jistou komunitu, kde s obrázkem přeškrtnutého Karla argumentují, jak skvěle bude za Zemana, až bude prezident. On sice těžko něco prosadí v rámci našich zákonů, protože od toho je tu většinou vláda, parlament a senát. Veto případného Zemana může senát přehlasovat. Vlastně těžko. Levicově-levicové se bude těžko stavět proti sobě.

Co mi jako pravicovému voliči vadí na pravici?

O tom, co provedli s hercem Martinem Dejdarem se dočteme už v předchozch článcích na blogu. A tak se vrátím k původnímu záměru, co mi nejvíc vadí na pravicové politice. Celkem nic, ale jsou to asi dvě nejdůležitější věci. Jsem také zaměstnanec a i invalida. Měl bych spíše být levicový?

Politická negramotnost, amnestie, nedůvěra

Ale ono je to stejné všude v Evropě, kde jsem popovídal v nějaké malé hospůdce na malé obci. Politická negramotnost otevírá cestu k populismu. Snadno a rychle. Je to stejné, jako s tou ekonomickou negramotností a dokonce i s tou trestněprávní. Kdo si z občanů přečetl třeba trestní zákoník, z části. Ústavu a podobně? A tak to chodí.

Česká pesimistická republika

Nejen ten chlápek, co seděl vedle mě v autobusu, ale i já dost cestoval. Nikde neexistuje snad taková země, kde by tolik lidí nadávalo na všechno. Kdybychom měli opravdu hlad, tak by byl důvod. Proč mě vyprovokovalo napsat zrovna tento článek? Jistý mladý člověk, který neví co dál a tak kope kolem sebe, že za to mohou oni.

Nikdy nebudeme šťastní, dokud budeme chtít být lepší

Zabývám se tu otázkou, zda jsem vůbec spokojený, když se snažím napodobit to neustálé nespokojenecké žití vyplývající z oné reality dneška. Nebudu psát o parlamentu, který si zase schválil vyšší platy. Nebudu psát o nezaměstnanosti a čtenost nebude tak vysoká jako u invalidů, neinvalidů.

Vnímání korupce

To už je i ta Rwanda na tom lépe, dočetl jsem se. Když přijedu do nějakého cizího státu, snažím se mlčet nebo se pokouším hovořit jinou řečí. Mám se stydět za to, že jsem ze zkorumpovaného státu a promluvit česky? Jde přeci jen o vnímání.

Komunikace s pravicí (levicí) je obtížnější

Komunikace s vládou je obtížná. Je velmi obtížné komunikovat s lidmi, kteří žijí od výplaty k výplatě. Jsou nezaměstnaní či zdravotně postižení. Problém je, vysvětlit občanům, kteří slyší okolo sebe jen o korupci, rozkrádání a předražených zakázkách. Je to populární téma. Já nemám a oni si žijí jako páni.

Jak jsem se zbavil dluhů

Nejen dluhů finančních, ale hlavně těch osobních. Hledání alternativ zbavit se onoho dluhu v tvrzení, "za to mohou oni." Kalousek, Nečas, komunisti. Můj šéf, moji přátelé, co zklamali a nepřátele, co klamají stále. Psycholog, který má tolik pacientů, že na mě příjde řada, kdy už budu dávno zasebevražděný. Ta hromada nepotřebného placeba na depresi, protože jsem naletěl na "Ně." Na jejich sliby, kterým jsem tolik moc věřil. Volil jsem s přesvědčením, že oni jsou ti praví, co zachrání vytunelovanou zemi uprostřed Evropy.