Už dlouho jsem zde nic nenapsal, celé čtyři měsíce. Asi nebylo o čem a nebo prostě nebyla chuť. Ranní probuzení ale bylo tak hlučné. Rodiče vezli dětičky do školky a do školy. Jsme jen sotva dvoutisícová obec.
V sedm hodin jsem si postavil stoličku pod okno a pozoroval náš levicově zaměřený lid. Dle průzkumu je to mnohem více, než voličů pravice. Menší občasné průpovídky v práci se mi honí hlavou. Nejdříve u cigarety, pak několik slov a vět o alkoholickém opojení a spoustě dobrého, ale nezdravého jídla. Jak si nacpat bříško. Jak vypadat jako ten vyžraný politik v parlamentu, co musí několik hodin poslouchat, hlasovat. Zvolili jsme si je, tak tam prostě je. Pokusil jsem se cosi říci. Ale to bylo včera. Možná minulý týden.
"Volím zásadně komunisty," pronesl kolega od pracovního stolu. Ovšem o jeho údernickém počínání se dalo pochybovat.
Vzpomněl jsem si na heslo jedné pravicové strany. Slova nebo činy. Tak se raději pouštím do své práce s platem nekvalifikovaného dělníka. Naštěstí invalida druhého stupně.
"Měl bys volit komunisty, jseš přece taky socka, bereš peníze od státu," zažvatlal a odešel.
Dívám se z okna na projíždějící auta, tedy spíše fára. Dětičky nechodí do školy, ale nechávají se vozit. Mezitím manželka či manžel odjel druhým fárem do práce. Za mizerný plat. Nevýhoda kapitalismu je totiž, mít dvě auta, hezký dům. Každého problém, zda má či nemá na hypotéku. Zda se dokáže postarat o sebe a rodinu, či jí zadlužuje jako počínání levicových rozdávačů všeho. Pro všechny, ne pro potřebné. Snažit se vydělávat miliony, postavit si dobrou firmu a zaměstnat několik lidí? Levičáci nám na to seberou daně. Milionářské, aby se lenoši měli lépe. Vlastně bych nemusel chodit do práce, jak mi opakuje komunista. A když to podepíšu, budu mít i ty dvě auta a dům po sousedovi, který to nepochopil a šel do komunistického lágru.
"Já jsem tak věřil vám, soudruzi," utřel jsem si rozbitý nos.
"Drž hubu ty kulaku," pronesl kdysi usměvavý komunistický zástupce.
Dívám se z okna a v duchu počítám své poslední tři tisíce. Jak vyjdu. Ale levici v sobotu volit nejdu. Ještě mám sílu a ty poslední našetřené korunky si ukrást nedám.
