Vývoj jde doleva

"Dovolte mi, abych citoval Tomáše Garrigua Masaryka z roku 1920: Vývoj jde doleva." Miloš Zeman. Toto pronesl ve svém prvním vystoupení jako přímo zvolený prezident. A tak jsem se musel prolistovat několika knihami a pomoci si nejen Wikipedií a Google. Několikrát jsem četl Hovory s T.G.Masarykem, tuto knihu vlastním, ale jelikož neoplývám Zemanovou pamětí, přesvědčil jsem se jinak.

Osm procent zadlužených Čechů přispívá k dluhu veřejnému

Nejméně registrovaných dlužníků má Vysočina, nejvíce kraj Ústecký. Je spousta možností, jak si tento vývoj vysvětlit. Dle mnohých komentářů si lze snadno položit otázku, kdo za to může. Podle mnohých názorů je to zřejmě Kalousek a jeho politika. Tak tvrdí nejen média klonící se k "názorům" obyčejného občana.

Skutečné neskutečnosti pana Zemana

Na Facebooku se mi objevila fotografie s nápisem, "Volím Miloše Zemana, protože je chytrý a zpravedliví," takto doslova. Připomíná mi to hodnocení jednoho člověka, který dokázal odpovědět u televizní obrazovky téměř na každou otázku. Tím pádem je tento člověk chytrý. O čem ale svědčí inteligence jako taková?

Za Zemana bude líp. Prý, ale beze mě

Netušil jsem, co napsat dnes k událostem okolo mě. Povedlo se mi dostat na Facebooku na jistou komunitu, kde s obrázkem přeškrtnutého Karla argumentují, jak skvěle bude za Zemana, až bude prezident. On sice těžko něco prosadí v rámci našich zákonů, protože od toho je tu většinou vláda, parlament a senát. Veto případného Zemana může senát přehlasovat. Vlastně těžko. Levicově-levicové se bude těžko stavět proti sobě.

Selhání 19. (Po transplantaci)

Po dlouhé době opět vkládám další část o Milanově cestě. Příběh začal událostmi před dialýzou a pokračuje po transplantaci. Hledání, trochu té filozofie, myšlenek, vztahy s lidmi. Hledání lásky a smyslu života. tady je devatenácté pokračování.....

Zeman na Svatý stolec, ne na Hrad

Miloš Zeman prohlásil, ""Já jsem si, na rozdíl od jiných, nenakradl nikdy ani korunu," jaká to čistota sama. Že by nikdy, ani korunu? Zemanova svatozář by jistě možná osvítila Hrad a snad samotné občany České republiky. Snad by korupce náhle zmizela.

Nelegitimní a neplatná vláda

Exilové noviny- "Svobodné informace z domova i ze světa, pro každého, kdo se cítí být uprchlíkem ve vlastní zemi," dočetl jsem se z titulku tohoto internetového snad svobodného webu. Cítit se uprchlíkem ve svobodné a demokratické zemi se mi zdá poněkud přehnané. Je to někde lepší? Je něco lepšího než demokracie? Že by vláda inteligentního politika, politiků aneb Severní Korea v praxi? Tam jsou inteligenti všichni politici (musí).

Co mi jako pravicovému voliči vadí na pravici?

O tom, co provedli s hercem Martinem Dejdarem se dočteme už v předchozch článcích na blogu. A tak se vrátím k původnímu záměru, co mi nejvíc vadí na pravicové politice. Celkem nic, ale jsou to asi dvě nejdůležitější věci. Jsem také zaměstnanec a i invalida. Měl bych spíše být levicový?

Kdyby: Brutální odsun sovětských vojsk

Při sledování duelu obou kandidátů mi a nejen mě na mysli zůstalo prohlášení Karla Schwarzenberga o Benešovývh dekretech. Píši kdyby, kdyby se konal podobný odsun sovětských vojsk z naší země v roce 1990- 91, jak by ho hodnotil Haagský tribunál. Představme si brutální vyhánění rodin sovětských důstojníků.

Politická negramotnost, amnestie, nedůvěra

Ale ono je to stejné všude v Evropě, kde jsem popovídal v nějaké malé hospůdce na malé obci. Politická negramotnost otevírá cestu k populismu. Snadno a rychle. Je to stejné, jako s tou ekonomickou negramotností a dokonce i s tou trestněprávní. Kdo si z občanů přečetl třeba trestní zákoník, z části. Ústavu a podobně? A tak to chodí.

Prasečí chřipka

Jako bych si tu chřipku přivolal před týdnem tím svým článkem. Všude se píše o prezidentském druhém kole a vyslovení nedůvěry vládě. Jen v té budějovické nemocnici se řeší zcela něco jiného. Prasečí chřipka. Jako autor blogu jsem najednou nepsal. Možná dobře, možná ne. Nikdo si toho nevšiml. Snad kdybych byl amnestovaný s prasečí chřipkou, co vytuneloval tu nemocnici, kde právě dotrávil svůj týden.

Chřipka po transplantaci ledviny

A je to tu znovu, po třech letech. To samé. Obyčejná chřipka, řeknou si mnozí. Ale po transplantaci ledviny je poněkud jiný průběh. Navíc upravit si dávku inzulínu, když čtyři dny nemáte na nic chuť a přesto je hladina cukru v krvi vyšší.

Amnestie, pořád

O této amnestii bylo už napsáno tolik, že jsem si myslel, že se vlastnímu názoru vyhnu. Dlouho jsem přemýšlel, zda svým uvážlivým krokem přeci jen ten olej do ohně nepřileju. Uvidím, možná ano. Na internetu jsem hledal význam amnestie jako takové.

Úvaha o 1992- o smyslu vzdělání 2.

Kdysi jsem psal něco podobného v tomto stylu. Příběh navazující na úvahu či úvaha navazující na příběh. Zatím nechci tyto dva styly spojovat v jedno. Je to první pokus. První úvaha a první část povídky. Bohužel od roku 2012 také poslední. Snad se mi podaří navázat na tuto část.

1992- začátek něčeho 1.

Snad povídka na pokračování nebo jen tato? Jeden z pokusů, kdy není nic naplánované. Kdy není nic jisté a pád je větší, když budu pokračovat. Nebo končit. Musíme doběhnout do cíle, až nakonec. Přetrhnout tu pomyslnou stuhu. Ani pak nemůžeme odpočívat.

Pro padesátiletého invalidu život začíná

Padesát let. Invalida. Okolo sebe slyším, "co chceš ještě dokázat, v padesáti? Nikde tě nevezmou.." A mají pravdu, zkoušel jsem to. Ani jako prodavač do supermarketu jsem nemohl nastoupit. Jsem silný diabetik. Noční mám výslovně zakázané od lékaře. Vykládat kamiony jako brigádník? Prý, jestli si nedělám legraci. A tak bych mohl pokračovat. Ale....

Selhání 18. (Po transplantaci)

V této době nejen, že nevím, co napsat k politickým, ale i běžným událostem. Také jde velmi pomalu oprava mého rozsáhlejšího literárního díla. ----------------

Nanopovídka desátá: Jak vyjít s nulou

Nejen proto, že je dnes Silvestr se snažím podat s nadsázkou to, co okolo sebe vidím a snažím se vidět. Svýma očima, samozřejmě.

Fotografie

Pokus o poezii mi nikdy nevyšel, ale vždy je něco poprvé. Tak vzhůru do těch pokusů o rýmy nerýmy:

Nevím kdo jsem

Nejen film Cartagena, který mě udrží při vědomí. Ale i vlastní úvaha nad sebou samým. Nevím, kdo jsem. Myslel jsem si, že jako ona, pláče, že nenalezne nikdy už to, co hledá. Co chce poznat. Je přeci nepohyblivá. Bolí to, mnohem více, než toho, kdo může vše.

Dvorní šašek pro naše politiky

Občas se mi podaří najít čas, abych se podíval na nějakou pohádku, kde vystupuje dvorní šašek. Proč zrovna moudří lidé bývají šašky? Aby svou moudrost mohli projevovat za bujarého smíchu nejen králů, ale i jejich hostů, dvorních dam a královen.

Česká pesimistická republika

Nejen ten chlápek, co seděl vedle mě v autobusu, ale i já dost cestoval. Nikde neexistuje snad taková země, kde by tolik lidí nadávalo na všechno. Kdybychom měli opravdu hlad, tak by byl důvod. Proč mě vyprovokovalo napsat zrovna tento článek? Jistý mladý člověk, který neví co dál a tak kope kolem sebe, že za to mohou oni.

Radikální jednání a rozhodování

Otevírám novou rubriku (vlastní), nazval jsem jí LifeStyle. Chci se zde spíše zabývat svou osobní cestou, kam směřuji. Někdy vložím i něco teorie, která se stává součástí mé cesty, pro kterou se rozhoduji. Cesta od burana k elegantnímu pánovi, s přehledem. Něco o mém výběru módy, módních doplňků, etikety a hlavně rad pro život (většinou pro mou cestu, ze které si mohou někteří vzít příklad). Právě jako je tento článek.

Čtvrtý a poslední příběh Vánoční: Most na řece Selby

Byla to nejdřívě taková dřevěná lávka přes řeku, ale nakonec jí rozšířili, protože poslední dobou se tam scházelo více a více lidí. Byl hned u místa, kde se řeka vlévala do moře. Sráz z kamení a malé stromečky, které prorůstaly mezi kamením. Bylo chladno, 26. prosince.

Třetí povídka Vánoční: Jak jsem zastavil čas

... v sobě.... Stojím na ulici, kráčím dopředu. Lidé zrychlují své kroky, nezávisle na čase. Vteřinová ručička stále odměřuje čas, stejně, na mých hodinkách. Ještě jsou po dědovi. Jdou přesně.