Povídky a jiná literatura
Václav Hejna
Země Česká (krásná), domov můj
Byl jsem už za hranicemi. Nevím, jaké to bylo městečko. Všude samé květiny, lidé se na mě usmívali a zvali mě do místní restaurace na dobrou snídani. Servírka se usmívala a také s úsměvem mě sledoval kuchař. Na stole čerstvé květiny. Chutná a bohatá snídaně, dobře jsem se najedl.
Václav Hejna
Selhání 21. (Po transplantaci)
Další pokračování příběhu o Milanovi. Druhý díl, po transplantaci..., pokračuje.
Václav Hejna
Selhání 20. (Po transplantaci)
Další pokračování o Milanovi, jeho myšlenkách a života po transplantaci.... Hledání nových lidí, sebe sama a smyslu života.
Václav Hejna
Selhání 19. (Po transplantaci)
Po dlouhé době opět vkládám další část o Milanově cestě. Příběh začal událostmi před dialýzou a pokračuje po transplantaci. Hledání, trochu té filozofie, myšlenek, vztahy s lidmi. Hledání lásky a smyslu života. tady je devatenácté pokračování.....
Václav Hejna
Úvaha o 1992- o smyslu vzdělání 2.
Kdysi jsem psal něco podobného v tomto stylu. Příběh navazující na úvahu či úvaha navazující na příběh. Zatím nechci tyto dva styly spojovat v jedno. Je to první pokus. První úvaha a první část povídky. Bohužel od roku 2012 také poslední. Snad se mi podaří navázat na tuto část.
Václav Hejna
1992- začátek něčeho 1.
Snad povídka na pokračování nebo jen tato? Jeden z pokusů, kdy není nic naplánované. Kdy není nic jisté a pád je větší, když budu pokračovat. Nebo končit. Musíme doběhnout do cíle, až nakonec. Přetrhnout tu pomyslnou stuhu. Ani pak nemůžeme odpočívat.
Václav Hejna
Selhání 18. (Po transplantaci)
V této době nejen, že nevím, co napsat k politickým, ale i běžným událostem. Také jde velmi pomalu oprava mého rozsáhlejšího literárního díla. ----------------
Václav Hejna
Nevím kdo jsem
Nejen film Cartagena, který mě udrží při vědomí. Ale i vlastní úvaha nad sebou samým. Nevím, kdo jsem. Myslel jsem si, že jako ona, pláče, že nenalezne nikdy už to, co hledá. Co chce poznat. Je přeci nepohyblivá. Bolí to, mnohem více, než toho, kdo může vše.
Václav Hejna
Třetí povídka Vánoční: Jak jsem zastavil čas
... v sobě.... Stojím na ulici, kráčím dopředu. Lidé zrychlují své kroky, nezávisle na čase. Vteřinová ručička stále odměřuje čas, stejně, na mých hodinkách. Ještě jsou po dědovi. Jdou přesně.
Václav Hejna
Životní cíl a začátek
Ani o Karolíně, ani o Petrovi či Miroslavovi. Asi nemám chuť opakovat to, co se opakuje. Opisovat to, o čem už toho bylo tolik napsáno. Poslední dobou jsem se zaměřil na jiné otázky... Simonův vesmír, Švédský film. Inspirace. A aspergerův syndrom.
Václav Hejna
Selhání 15. (Před dialýzou)
Tak, první kapitola končí, před dialýzou. Po ní nastaly dva roky neustálých dojíždění sanitkou na čtyřhodinovou umělou ledvinu. A pak? Pane, máme pro vás dárce..... Ve tři ráno... Nový život? Noví lidé? Nové poznávání? Nový pohled na svět? Kdo byl ten dárce?
Václav Hejna
Selhání 9. (Před dialýzou)
V této části se Milan vrací k útěkům, které nevyšly. A nejen útěkům za hranice.
Václav Hejna
Pokoj mrtvých
Budova anatomického ústavu stála nad nemocničním areálem, jako palác císaře římské říše, nad obydlími poddaných, kteří žili bohabojně a nekladli žádný odpor vrchnosti, vše tak bylo v pořádku a život šel dál. Vypadala jako hrad, který už dávno ztratil lesk a zapomněl na slavné časy. Díky oprýskaným zdím, které léta nikdo neopravoval.
Počet článků 252 | Celková karma 0.00 | Průměrná čtenost 948 |