Nedaleko omylem napadl sníh, nedivte se, v tomto často se měnícím počasí. Sucho- potopa- požáry- vichřice. Než jsem stačil vyběhnout na kopec, roztál. Mezitím jsem ovšem sáňky na silnici píchnul. Když jsem požadoval od řidičů, zda nemají pumpičku na sáńky ani neodpověděli. Možná to dopadne jako u těch pesimistů v čekárně.
Jak jsem se tak vrátil z města, s jasným zjištěním, že optimismus je k ničemu, je třeba být v klidu. Nikam se nehonit, ani za úspěchem či penězi. Patnáct let jsem to dělal. Něco vydělal, pak prodělal a neustále pracoval. Víte že ani nevím jak vypadá les v originále? Prostě si otpimisticky sedíte u počítače, procházíte webináři o úspěchu, sledujete Willa Smitha ve filmu Štěstí na dosah a zjistíte, že máte možnost dosahovat štěstí, nikoliv ho dosáhnout. Můžete snadno dosáhnout krachu či úspěchu. Krachem nic nekončí, jako nic nekončí úspěchem. Dokud ještě žijem, je vše OK.
Otevřel jsem tedy počítač, klasicky Facebook, kde pár let očekávám nějaké to poklepání po ramenou a chválu. Ale kdeže.... "jste blbej jak pumpa na saně.," okamžitě bylo po smutku. Nedostalo by vás to z deprese? Napíšete článek, protože se vám psát chce a dostanete pochvalu. Pumpa na sáňky. Mimochodem, při hledání na internetu jsem našel pouze pumpu se džberem.
Lidská touha vyniknout, v jakémkoliv oboru je skvělá, zabere vám to čas, dosáhnete kýžených úspěchů. Proč ne? Projel jsem několik zemí na motorce. Slovy vraha... (vrátím se k dvoukvérovému Krowleyovi), "já jsem nevinný."
Dojídal jsem smažený sýr a hranolky. Jsem nevinný, dokonalá společnost odsuzující člověka mi může.... Kdo je bez viny, první ať hodí kamemen. Nakonec jsem tu bombu, která byla určena pro jeden objekt deaktivoval. Ten nefunkční kus leží kdesi na dně jihočeského rybníka.
Když už se člověk stane podobný pumpě na saně, nebo má její inteligenci... je to stále lepší než být blbej jako člověk. To mi věřte. Pumpičku jsem nesehnal, nemohu se porovnat.
Možná se mi povede vymyslet sáně, se vzduchovým polštářem na hloupý pohon či blbý pohon.
