Jak se dosahuje štěstí?

Sedím na lavičce, úplně mokrý, zase mi klesla hladina cukru. Kousek od domu. Nemohu vstát a v hlavě se mi honí myšlenka, že budu sedět na obědě v restauraci, v neděli, jako dnes tady. Budu dělat úplně stejnou práci jako nyní. Vím, že musím těch pár metrů ujít, dát si kostku cukru a lehnout si. V hlavě mám pořád ty texty. Doma poslední patku chleba. Na účtu 9,86 Kč a v hotovosti, nic.

  Ve filmu je to jednoduché, vše trvá asi 120 minut. Chlápek, co prodává denzitometry. Uteče od něj manželka a o posledních 650 dolarů příjde díky finančnímu úřadu. Ještě má s sebou kluka. Spí v metru, na ubytovnách pro bezdomovce. Učí se, prodává poslední přístroje. Hledá zákazníky. 

  Když o tom na lavičce přemýšlím, protože jsem nedal ani kilometrovou procházku, říkám si, jak to udělat? Kolik chyb jsem za svůj život udělal? Co mám udělat.

  Nápady za milion a nemám ani na otevření nového projektu. Ten, co provozuji nyní mě stál poslední tři stovky. Jídlo nebo projekt? Invalidní důchod je na nájem. Pracovat na dílně pro invalidy nemohu, pořád jsem unavený. Zbývá mi práce na projektech. Dívám se dnes dopoledne znovu na účet 9,86 Kč. Peněženka prázdná.

  Připadám si jako Martin Eden, který se snažil přiblížit Ruth a její společnosti. Psal, stejně jako já. Kolik let to trvalo? Proč se o něj lidé začali zajímat, až potom, když byl úspěšný.

  Sedím na lavičce a neštěkne po mě ani pes. Ty nápady, ten oběd, ty peníze na dovolenou a lepší zdraví. Pravidelné chození k lékaři, protože není problém na něj mít. Mít na léky, které mi nyní dochází. Hledám zaměstnání, lepší, za víc peněz. Marně, s takovou nemocí vás vzít nemůžeme. Asi příjdu i o řidičák na mého skútra, se kterým jsem projel střední Evropu.

  "Zabal to, "říká hlas.

 Já odpovídám, "že to zkusím ještě jednou."

  Hledal jsem a hledám možnosti, kde, jak a co musím udělat. Snědl jsem poslední patku chleba, ve vodě namočená poslední čočka. Zítra snad proplatí tu stokorunu za článek, koupím si něco na zub.

  Mé sny se nedaří, stále jen jak zaplatím nájem. Proč? Nápady za milion a sedím na lavičce a nemohu dojít domů, protože mi už nic nezbylo.

  Milion dolarů..... 

Autor: | neděle 25.5.2014 11:18 | karma článku: 11,44 | přečteno: 571x
  • Další články autora

Český železniční špunt

12.12.2014 v 13:40 | Karma: 11,64

Nemám peníze na léky

28.7.2014 v 10:29 | Karma: 13,87

Nemá někdo pumpičku na saně?

18.7.2014 v 14:44 | Karma: 7,99

Zvířátko a nebo člověk

17.7.2014 v 14:58 | Karma: 9,71