Selhání 20. (Po transplantaci)

3. 02. 2013 16:01:05
Další pokračování o Milanovi, jeho myšlenkách a života po transplantaci.... Hledání nových lidí, sebe sama a smyslu života.

"Tak co, už zase ležíš v knížkách?" zeptala se Eliška, "dáš si to samý, jako vždycky?"
"Ne, udělej mi nějakej bylinkovej čaj, větší hrnek pro zahřátí," otevřel batoh a vyndal knihu.
Eliška se otočila, "a nedal by sis radši grog nebo punč?" zeptala se ještě.
"Jo, to je dobrej nápad a dones mi i sachr."
U antické filozofie i tehdy začal. Jen knihu prolistoval a odložil jí stranou.
Eliška byla hezká a milá. Jinak jí Milan vlastně neznal. Vybavily se mu myšlenky, zda je lepší zůstat takhle. Chodit si do kavárny, studovat, číst si a občas se podívat na film. Nyní asi bude mít méně času. Je to fajn zase chodit do knihovny. Samozřejmě už nepočítá s tím, že by našel nějakou druhou Lenku. Tehdy to byla náhoda.
"Jednou z toho zblbneš, když pořád budeš ležet v knížkách," řekla Eliška a opět šla po své práci.
Sachr chutnal jako vždy dobře. Jo Lenka.
---
Do studovny chodil Milan skoro každý den. Měl těsně před maturitou, ale zajímal se při tom i o jiné věci. Nejvíc mu dávala zabrat asi čeština. Ruštinu už nebral vážně.
"Mohla bych si přisednout?" zeptala se a položila tu kupu knih vedle sebe.
Byla přesně podle milanových představ. Krásné modré oči, blondýnka, štíhlá a drobná. Nechápal, proč si o sobě vždy myslel, že je nesmělý, "co studujete?" hned se zeptal.
"Ekonomku," odpověděla a usmála se.
"Střední," navázal na rozhovor.
"Ne, vysokou," odpověděla a otevřela první knihu.
"Tak nebudu rušit," usmál se také a už se nemohl plně soustředit na své studium. Vyndal sešit a dělal, že si píše poznámky. Napsal místo toho ale svou adresu a ten kus papíru utrhl. Podal jí ho a prostě odešel. Prostě jen adresa a čas, kdy přijde znovu do knihovny. Nic víc.
"Děkuju, že tu budeš," podívala se na něj a pak se vrátila ke své práci.
Nejdříve tomu moc nerozuměl, ale přišla. Tak snadné seznámení to bylo. Jednoduché, jasné a stručné.
Celý rok se scházeli, povídali si o všem možném. Pak povolávací rozkaz a Milan odešel na dva roky na vojnu. A už jí nikdy nepotkal. Odstěhovala se za jiným.
---
Ale to je dávno, pomyslel si a dojedl zákusek. Byl výborný, tak jako vždy.
---
Dopisoval další část své úvahy o člověku. O sobě, o lidech. Hledal to, co je pryč, „jsem jiný. Lidé jsou jiní? Doba je jiná? Ale já nechci být jiný, nechci si hrát na něco víc a nebo se ponižovat," díval se do zrcadla, jak měl ve zvyku, "tak kde jsi, hledám tě pořád. Ty, která se krásně usmíváš, dokážeš se mnou mluvit o všem. Sedíš na lavičce a držíš mě za ruku," vyčistil si zuby.
Zrcadlo se v poslední době stalo jeho společníkem sebe sama. Odrazem snad lepšího já. Toho, kdo ví, co má udělat. Milan se jen ptá. Dává si otázky, na které zná odpovědi.
"Já vím, kde jsi, už jsem na tebe myslel," usmál se a zhasl v koupelně.
---
Filozofovat a nebo se mstít? Být hodný svého jména, člověk a nebo se stát zvířetem. Bdít nad minulostí a pomstou, či si dnes vytvářet budoucnost a hledat. Svou pravdu a lásku, pochopení a štěstí.
----------------------------------
MILANOVA ÚVAHA NAD DVĚMA MOŽNOSTMI

1.

“Dnes má přijet babička, zase bude něco jiného, než jako vždy. Zase nějaká změna,” pomyslel jsem si, “kluci Vondráčků mě pozvali k nim na zahradu.”
“Aaaa. Stáňa přišel, bude mučení,” pronesl Miloš nahlas s ostatními pěti kluky v boudě ze dřeva na jejich zahradě.
“Nechte mě,” zase jsem se rozbrečel. Dostával jsem rány ze předu, ze zadu, ze stran. Jako vždy. Nebránil jsem se, jen řval na celé kolo. Nikdo už to neposlouchal, jako by mě znali.
“Jen řvi, kreténe, nás to baví,” prohlásil jeden z nich.
Pořád jen křičet, stále dokola, pořád. Ten Stáňa je divnej. Že ho to baví. Nedá si to vysvětlit. Dívám se na tu dřevěnou boudu, “tady to bylo, je to čtyřicet let.”
Babička přijede za chvíli, musel jsem jí jít naproti a proto také bylo nutné vyřídit tu započatou práci, co jsem měl rozdělanou.
Jeden z nich ještě stál na nohou, ostatní leželi. Z nosu jim tekla krev, jeden měl vyražený zub.
“No, budeš muset k zubaři,” zasmál jsem se.
Dostal pěstí mezi oči a sesypal se k zemi. Nechápu, že je to baví si takhle nechávat zničit chrup.
“Tak to bychom měli, já vám říkal, že spěchám,” sebral jsem bundu ze země a odkráčel k zastávce autobusu, "ještě se trochu očistit, aby babička neměla zbytečné otázky."
Ale nebyl jsem takový srab, jak si všichni mysleli. Měl jsem spoustu kamarádů, už jednou jsem jim nakopal. Šikanovali ostatní, i z nižších tříd. Tak mě to vytočilo.
---
Milan si sedl v parku na lavičku, byla sice zima, ale bolely ho nohy. U Elišky mají dneska zavřeno a jinam se mu nechtělo, “káva nebude.”
-------------

2.


Jen tak, z ničeho nic. Praštil mě do obličeje. Šel jsem prostě jen okolo. Byl to deváťák. Já chodil do páté, teprve. Nestačil jsem se ani bránit. Všichni jako by vyčkávali na ten můj pláč a na to, že se nebráním. Moje babička mi pořád dokola opakovala, "oni po tobě kamenem, ty po nich chlebem," ale to nešlo donekonečna.
“Nech mě bejt, co jsem ti udělal,” křičel jsem a můj kamarád mi nepomohl. Možná se mu taky líbil ten jeho pláč a bezmocnost. Vlastně toho později sám využil.
“Stáňo, proč se nebráníš?,” zeptal se mě. Jako bych tušil jeho hloupou otázku.
Pokrčil jsem rameny a pokračoval v cestě k potoku. Zase jsem si utíral rozbitý nos a slzy.
---
Byla zima, vstal a vyrazil k domovu, “tak toto se vlastně vůbec nezměnilo, pořád připadám lidem jako ufňukaný Stáňa,” pomyslel si, jen tak pokrčil rameny, jak měl ve zvyku. Stmívalo se, “čtyři hodiny odpoledne a už tma, ach jo.”
--------------

3.


“Už na mě nikdy nesahej, nikdy se ke mě nepřibližuj,” řekl jsem a sebral ze silnice jeho peněženku, “a tahle dvacka je moje, jako odškodný.”
Kámoš mě poplácal po ramenou, “hmmm, seš dobrej frajer, takhle namlátit deváťákovi,” a nezakrýval hrdost, že mě zná.
“Jo, jasný, neboj vole,” vzal jsem dvacku a strčil si jí do kapsy, “zvu tě na sušenky a limču.”
---
Stal by se oblíbenějším, ale možná i násilníkem. I když dnes jsou možná takoví lidé více na očích. byl by třeba slavný sportovec, kulturista. Ale také možná vrah. Bylo snad lepší, že se tehdy bál, aby strachu odolával jinak? Aby viděl věci a lidi z jiného pohledu? Možná to tak mělo být. Snad proto je to právě Milan.
Hledá nějakou náhradu za sebe samého. Kdo za něj bude odpovídat na jeho otázky, které si neustále pokládá. A pořád dokola hledá odpovědi. Odpověď na důležitou otázku, zda být sám nebo ne. Hledat jí. Tu, která se stane i mou součástí. Byla by cesta toho násilníka jiná?
“A proč jí hledám? K čemu mi bude dobrá? Vystačím si sám,” odemykal dveře od svého prázdného bytu. Už se těšil na horkou sprchu a čaj. K večeři zase něco lehkého, chleba s máslem a rajče.
“Ten druhej Stáňa je frajer, nabančil tomu deváťákovi,” usmál se a zapnul televizi, aby byla kulisa, “emtíví, to si pustím, kašlu na sousedy, taky jim ti pitomí psi pořád štekaj.”
“Jaký bych byl, kdybych byl jako ten druhej Stáňa. Borec. Frajer. Možná,” pustil si teplou vodu a nechal jí stékat tak dlouho, dokud přestal cítit zimu.
Hledal dobrý film, něco na uklidnění. Něco, aby nemusel myslet a vzpomínat.
“Pojedu do hor, potřebuji dovolenou,” začal padat sníh, “třeba tě tam najdu, jako kdysi, ale nechal jsem tě utéct, pryč.”
---------------

4.


“Ležel jsem v posteli a těšil se do školy, na další bitku. Holky to mají rády. A kluci ještě víc. Kámoši jsou super,” zavřel jsem oči a navíc si uvědomil, že ani jeho otec alkoholik nemá doma šanci, "prostě jsem ho shodil ze schodů, jen tak."

Autor: Václav Hejna | neděle 3.2.2013 16:01 | karma článku: 4.01 | přečteno: 278x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Poezie a próza

Alena Bures

Recenze - Martina Boučková: Šílená babička

Rodiče si nevybereš. Ale to koneckonců ani děti. A mít mírně šílenou matku je někdy k vlastnímu zešílení, ale někdy....

28.3.2024 v 17:24 | Karma článku: 7.36 | Přečteno: 104 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

O fotbalových legendách, paní Štěpánkové a pomíjivosti

Kdybych se narodil před sto lety... No, abych řekl pravdu, někdy mám pocit, že se tak opravdu stalo.

27.3.2024 v 12:58 | Karma článku: 14.75 | Přečteno: 199 | Diskuse

Iva Marková

Ženy

....................................................................................................

26.3.2024 v 22:53 | Karma článku: 9.53 | Přečteno: 198 | Diskuse

Marek Ryšánek

Způsobem bytí byl roven Bohu - Květná neděle.

Lidské dějiny jsou plné příkladů nejrůznějších vládců a vůdců. Ti ovládáni ctižádostí rozpoutávali války, štvali lidi proti sobě. Mysleli, že jim to přinese štěstí, věčnou slávu. Zůstali po nich statisíce, miliony mrtvých.

26.3.2024 v 20:23 | Karma článku: 4.98 | Přečteno: 131 | Diskuse

Jana Péťová

Fluktuace každodennosti

Fluktuace každodennosti - Proměnlivost. Nepředvídatelnost. Dynamika. Rozmanitost. Odlesky radosti překvapení a lásky. Nástrahy a výzvy.

26.3.2024 v 11:08 | Karma článku: 11.10 | Přečteno: 192 | Diskuse
Počet článků 252 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 948
JSEM AUTOR PROJEKTU PUBLIC24.EU Věnuji se nejen filozofii a sociologii, ale i psaní od filozofických úvah až po povídky. Dále píši PR články a mám vlastní projekt na PUBLIC24.EU Profil na Facebooku: https://www.facebook.com/vaclavhejna6 https://www.facebook.com/public24 Píšu pro: bigbloger.Lidovky.cz ; signaly.cz; a novy blog vaclavhejna.blog.cz

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...