Nanopovídka osmá: Jsem krysa, přežiji konec světa

  No, to ze mě asi žurnalista nebude. Najednou nevím o čem psát a toto je už třetí nanopovídka za sebou. Kde jsou ty politické názory. Oni mi je kolegové blogeři vždy vezmou. Co s tím, když mě nic nevyprovokovalo. Snad kromě šéfa, ale o tom jsem psal včera. Prostě jsem potkal u popelnice krysu.

  Jsem krysa a jmenuji se Karel. Nedávno jsme s kámoši přitáhli obsah odpadkového koše. Byl to fakt dobrý tah, pařili jsme do rána.  Žrádlo, zbytky alkoholu. Teplé oblečení...

  Pepa říkal, že lidi čekají konec světa a tak nakupují, vyhazují, nakupují, vyhazují, ......., vyhazují.

  To my krysy to máme zmáknutý. Žrádlo bude, když tak zkažené. Jen tak někdo nás nedostane a to ani jedem na krysy. Minule nezabralo ani LSD.

  Okolo prošel nějakej chlap a nadával, že nemá o čem psát.

  Tady s Pepou jsme se minule zkouřili kyselinou sírovou. No, ale už ani ta kyselina nemá takové grády, kde jsou ty časy.