Nanopovídka pátá: To obilí je si tak podobné

  Jednou v létě jsem kráčel okolo obilných polí a lánů. Pšenice, oves, proso a to žito. Okolo žita, vybavil se mi film Kukuřičné děti, podle Stephena Kinga.

  Od vyhlášení Slavíků mám z obilí strach. Ještě že je zima a je pouze pod zemí. No zemědělci by mi asi možná vysvětlili, že to žito se asi moc nepěstuje. Jako absolvent zemědělské školy o tom nemám ani páru. Doopravdy.

  Je to zajímavé. Kdysi, když jsem byl v kině na filmu Čelisti, viděl jsem za každým stromem žraloka. A dnes? Z řepky mám závratě a připadám si, jako bych dýchal naftu či benzín.

  Bylo to v létě. Šel jsem okolo malého políčka. S nějakým obilím. Sedlák Landa s traktorem a pískal si jednu hodně známou německou pochodovou píseň. Naštěstí jsem neviděl žraloky za stromem....., možná zatím.