Uháním v Pendolínu na Vídeň. Blížím se k Břeclavi. Rychlostí více než sto šedesát. Po tepně, jež dálnící nazývá se uhání policisté. Byli asi dva a snaží se pokutovati motorkáře. Motorkáře vidím, ale strážci zákona kamsi do pozadí mizí. Nemají na benzín.
V Břeclavi na nádraží, kde vlak zastavil, přistupuje urychleně motorkář, jež Radek zove. I dodal, že jeho příjmení jest John a vypráví nám veselé příhody z natáčení. Byla to velká legrace.
Při rychlé kontrole pasů, devizového příslibu a celních prohlášení. Byl to sen. Se Radek s omluvou zvedne a jakožto nepřítel státu odveden byl v oddělení, kde podroben výslechu byl. Při zjištění, že jest ministr vnitra, odvezli policisté na svém tříkole do sídla jeho, jež Praha nazývá se. Po třiceti hodinách jízdy upadají všichni v bezvědomí a ministr své práce chopí se. Byť po dlouhé cestě unaven. A blbostmi plní hlavy naše.
Nějaký zloděj ukradl automobil, nový. Tři sestry vrah zavraždil, a na dálnici deset aut v sobě nachází se. Policie kontroluje mrtvé, zda alkohol nepožili, aby jim průkazy řidičské zabavili, a body z účtu odečetli.
Jám chytám se hlavy a říkám si: "Pane Bože, zachraň nás." Nechť Kocourkovem naše republika zvána bude. A tak probouzím se ze sna a v televizi běží seriál. Jak na ulici celebrita upadla, toť z lásky. Tak dojemné, že kapesník můj mokrý do pračky vkládám. Jež nemoderním způsobem papírové opět nekoupil jsem.