O radosti (nejen o dobru, ale emocích)

Právě, už asi rok se probírám knihou, stále dokola- Anselm Grün- Jak znovu najít radost. A přečetl jsem si jednu větu, která mě docel zarazila: "V křesťanské církvi dnes převládá spíš depresivní nálada."

Jak si chrochtat nejen v důchodu

Kromě toho, že Nečas má nějaké problémy s rebely jsem se v novinách nic zajimavého nedočetl. Politika mě poslední dobou nezajímá a měla by, jako blogera. A co se děje s naší zemí, to netuším.

Miluji svého šéfa, nikoliv politika

Miluji svého šéfa, který ke mě přistoupí (což opět dnes neudělal), ocení mé kvality se slovy, že sice chybuji, ale jsem pracovitý, spolehlivý, chodím včas do práce (jenže to říci nemohl, když nepřistoupil). A já udělám co se mi řekne, zůstanu déle v práci, když se mi řekne (ale to neudělám, protože mi to neřekl a také nepřistoupil).

Profil diskutujícího na Idnes

Včera jsem si mohl změnit profil diskutujícího, nastavit své skutečné jméno místo přezdívky (jak už jistě víte, pod pseudonymem to nepůjde). Chtěl jsem tak regovat na svůj včerejší článek a pod nickem už se mi to nelíbí, za autora se může považovat kdokoliv. Upozorňuji, že se tu nepodílím na přípravách vlády jedné strany (i s přidaným písmenem M).

Dej politikům na frak

Před lety jsem seděl v hospodě u jednoho točeného a přisedli si ke mě známí chlápci od nás ze vsi. Prohlásili, že ta politika je svinstvo, že je samá nezaměstnanost a že za nich bylo líp. Že prý jsem dobrý šéfík a dobře počítám výplaty. Dej se na politiku, ty na to máš, máš školy.

Ideální stav neexistuje (proč nevolit KSČM)

Pravice zajišťuje pro potřebné sociální jistoty, aniž by zvyšovala daně firmám, které pro nás zajišťují práci a menší výdaje na nezaměstnanost. Naopak levice zvyšuje daně bohatým a firmám, které díky vyšším daním omezují svá pracovní místa pro svůj zisk. Tím pádem je stát nucen zvyšovat deficit a závislost na státu a neschopnost obyčejného člověka býti zodpovědným.

Kdo za to může, vláda přece...

Přečetl jsem si včera jeden komentář, "stát utváří jedince," nikoliv naopak. Stát je tedy věc složená čímsi (asi věcmi), která utváří ty, co nikdy nebudou spokojeni, ne naopak. Tak to jsem celkem vděčný za tu nudu, kdy se vlastně nemusím o nic starat. Jako kdysi.

Padesátiletý puberťák a stoletý adolescent

Přepišme celou sociologii a staňme se dokonalou společností. Za necelý rok mi bude padesát a pochopil jsem, proč snaha být dospělým mě odsunuje kamsi na periferii společnosti. Už neumím zaujmout nebo ještě ne. Nemumím se smát každé hlouposti a nebo ještě ne.

Stav země napadl Klause

I já přispěju troškou do mlýna se svým názorem na nezastřelení našeho prezidenta. Jen mě dlouho vrtalo hlavou, zda stav země, jako státu či stav celé planety. Či jen země, mimo nebe.

Nechtěl bych být politikem

Skupina jistých lidí nám může bránit být úspěšnými. Je tedy nad naše síly se dostat nahoru ( strach, nechuť podnikat tuto cestu, vyžívání se v tomto stavu v možnosti zviditelnit se touto cestou, těžká nemoc aj.). I přesto to vyžaduje vlastní přičinění, rovnající se síle nátlaku této skupiny a to přinejmenším.

Jak to mají krokodýli

Demokracie u krokodýlů je jednoduchá. Kousnout, nekousnout, sežrat, nesežrat. My lidé jsme druh mnohem složitější. Řešíme nejen politiku, ale i lásku, vztahy a sex. To je jedna rubrika v časopise, ale nemůžu si vzpomenout, který že to je.

Tak, co bude, státní maturita

V roce 1992 jsem dálkově vystudoval "hnojárnu," rozuměj zemědělskou školu. Jen proto, abych přesvědčil zootechnika, že nejsem blbec. Krávy jsem nakrmil a podojil, zootechnika nikdy nedělal. Maturita proběhla bez problémů. S odřenými zády.

Radek John a spol.

Jako bych to neříkal a netušil. Nemusela o tom komentovat ani Idnes, ani samotní diskutéři. Nepochopený fejeton o paní, která si chtěla nechat postavit dálnici. Ale o tom tu psát nechci, ani nijak obhajovat svou včerejší tvorbu. Dálnice se prý nakonec stavět budou, jen některé silnice ne.

Typicky české ... bla

Tak jsem si přečetl článek o vietnamských večerkách a diskusi k tomu. Připadal jsem si jako, když mívám takové ty stavy, kdy bych nejraději všechno vzdal, obvinil své okolí a v klidu uléhal, že jsem to zase těm lidem nandal. Nebo napsal duchaplný článek na adresu toho, či onoho člověka s nějakým zase blbým nápadem.

Roman Hassmann mě rozesmál

Pro ty, kteří jeho jméno neznají, jedná se o úspěšného podnikatele, jež přednáší v oblasti programování podvědomí, a nejen o něm. Mezi námi, když jsem se dozvěděl, že působil i ve firmě Amway, naježily se mi vlasy na hlavě. "Pane bože, to ne." Ale nemohl jsem odolat dobré radě jednoho člověka. Tak jsem si ten asi více než dvouhodinový pořad poslechl.

Jak být na internetu úpěšným spisovatelem

Nějaký ten pátek píšu povídky, někdy i nějaký ten článek vložím a podle rady Markéty Spáčilové, autorky knihy Tvůrčí psaní se snažím přizpůsobit trhu, abych se stal známým, úspěšným a šuplík tak zel prázdnotou.

Pracující důchodci

Tak se zase řeší důchodci. Nepobavil mě tak ani samotný článek, protože vyšší zdanění práce důchodců se mě ani tak moc nedotýká. Trojnásobek průměrné mzdy. To už se mě netýká vůbec. Ovšem ta tak zvaná potrefená husa se ozve vždy.

Měl jsem z toho srandu

V roce 1982 jsem nastoupil na vojnu. Profesionální řidič měl péct chleba. Pekař měl opravovat vojenskou techniku. Úplně slepý šel do stráže do skladu zbraní.

Včerejší křesťanské povídání

Včera jsem si všiml asi dvou článků na křesťanskou tématiku a téma víry v Boha. Navíc některých členů církví či sekt apod.

Vojtěch Filip s tichým úsměvěm odpovídal

Komunisty nemusím. Do svých 26 let jsem žil v době, kdy vládli. Něco málo o tom vím. Ale je to pryč. Pomohlo by přejmenování z KSČM na jinou stranu? Těžko.

Jak to řeším aneb reakce. Handicapovaný a stát.

Náhodou jsem si otevřel článek handicapovného autora, "Zabraňme politikům obírat handicapované," který vyšel včera. Je rozdíl mezi vozíčkářem, který je viditelně handicapovaný, či zdravě vypadající invalida po transplantaci jako já?

Jsem invalida a Paroubkovi nedám hlas- podruhé

"Tak nezapomeň volit ODS, ty ti ukazují jak se žije v dluzích, které oni udělaly. Přeji ti to, hlavu ti nikdo nevyméni, je to tvá smůla,bohužel......," jedna rázná reakce na můj první článek, tehdy předvolební. Chci říci, bohužel, pravice to vyhrála. Má hlava je v pořádku.

Jsem invalida a Paroubkovi nedám hlas

Paroubka nevolím, nejsem blázen. Nevolím celou ČSSD. Lákavý program pro lidi, kteří si myslí, že jim pomůže je příliš jednoduchý a podporuje lenochy. Jsem invalida, o pomoc si musím žádat sám a budu i dál. Pokud volit, tak jedině s uvážením. Mohu to potvrdit zkušenostmi z osobního života.

Kdo je to ten obyčejný člověk aneb Jak to chodí v Řecku

Stávka v Řecku, zapálená banka a tři mrtví lidé. Řecko zkrachovalo, protože za to mohou "oni." Tak jsem se přesvědčil, že ti "Oni" jsou i jinde. Důchodci a ti chudší se bouří, aniž by jim docházelo, jak na tom ta řecká země vlastně je. Viníka mají, bohaté. "Chci si žít přinejmenším stejně, pokud možno lépe." Je to vlastně všude stejné.

Budou Vánoce- kolik, komu a proč?

Ve schránce zase nějaká obálna se složenkou. "Přikládáme vám jako dárek propisku, kterou možná právě budete chtít využít k vyplnění přiložené složenky." Ano, jistě 200, 500 nebo více peněz. Ovšem, máme losovat? Kdo bude ten šťastný? Je vůbec výmluva, že jsem já nedokázal oslovit více lidí pro projekt PUBLIC 24? Jsem to já, zdravotně postižený po transplantaci ledviny, s častými hypoglykemickými záchvaty a vysokým tlakem právě ten samaritán? A kde jsou vlastně ti, postižení, co tak strašně rádi píší? Možná to nemysleli vážně.