Nanopovídka desátá: Jak vyjít s nulou

Nejen proto, že je dnes Silvestr se snažím podat s nadsázkou to, co okolo sebe vidím a snažím se vidět. Svýma očima, samozřejmě.

Nanopovídka osmá: Jsem krysa, přežiji konec světa

No, to ze mě asi žurnalista nebude. Najednou nevím o čem psát a toto je už třetí nanopovídka za sebou. Kde jsou ty politické názory. Oni mi je kolegové blogeři vždy vezmou. Co s tím, když mě nic nevyprovokovalo. Snad kromě šéfa, ale o tom jsem psal včera. Prostě jsem potkal u popelnice krysu.

Nanopovídka sedmá: Výpověď z té pitomé práce

Dlouhodobě pracuji na mizerném místě. Za šedesát korun na hodinu, na zkrácený úvazek. Jako invalida, jinak bych neměl ani na vodu. Léta po transplantaci plánuji změnu. Pořád, ono to ještě počká. Jsem nemocný, co bych dělal. Udělat radikální životní změnu k lepšímu? Kdy? Zítra? Pozítří, za měsíc, za rok, nikdy?

Nanopovídka šestá: Kladný vztah k alkoholu

Na TV Pětka se nedívám, pokleslou zábavu nemusím. Jenže. Pořad Sbal si mě, prolítl tím neustálým přepínáním. Jakási slečna sbalila kluka. Kluk měl kladný vztah k alkoholu, a rád paří. Tedy chodí na mejdany atd. No jistě skvělá partie. Do života (ono asi nejde o život, ale o chlastání, či sex na jeden den, týden, no snad měsíc?). Tak už asi chápu.

Nanopovídka pátá: To obilí je si tak podobné

Jednou v létě jsem kráčel okolo obilných polí a lánů. Pšenice, oves, proso a to žito. Okolo žita, vybavil se mi film Kukuřičné děti, podle Stephena Kinga.

Nanopovídka čtvrtá: O pomáhání tam, kde nikdo nevolá

Šel jsem jednou ulicí a viděl jsem naprosto zničené domy. Vím, že nedávno byly nové. Díky rozbitým vratům jsem uviděl dovnitř.

Nanopovídka třetí: To jsou paradoxy

Již jsem postarší muž, který má výpadky paměti. Není to tak dávno, co bylo horko na padnutí. Dříve by mi kolegové v práci řekli, že jsem blbec.....

Nanopovídka první- Zápas chlapa s bábovkou

Jsem netrpělivý spisovatel (protože když se ráno probudím nemyslím na nic jiného, než na psaní. Kromě snídaně), který román píše déle než deset let. Na mikropovídky nemám čas. Tak snad na ty nanopovídky....